Proč Bůh dovolí, aby se naše sny zhroutily? Proč dovolí, aby nás to bolelo a nezasahuje, aby nás z toho dostal?
V každé generaci je jen hrstka lidí, kteří věří, že poznání Boha váží víc, než jakékoli jiné požehnání. A zdá se, že ti, kdo tomu opravdu věří, na to přišli jen prostřednictvím utrpení. Než se objeví radost, musí být štěstí násilím odňato. Jinak nedoceníme ty sny, jejichž naplnění vede ke skutečné radosti. Je tragické, proplouvají-li křesťané životem, aniž jim to dojde, že jejich štěstí se v ničem neliší od štěstí nevěřících, jimž se zrovna daří dobře. Obávám se, že milionům křesťanů to nedochází, a tak stále pijí ředěný mošt, ačkoli by mohli pít vynikající víno. Nejsem si však jistý, zda na to lze přijít jinak než tím, že projdeme bolestí rozbitých snů.
Naše sny se nehroutí pouhou náhodou. Rozbité sny jsou součástí většího obrazu, jednou z mnoha kapitol delšího příběhu. A Duch svatý používá bolest rozbitých snů k tmu, aby nám pomohl odhalit naši touhu po Bohu, a vede nás, abychom začali snít náš největší sen.
