Popis
Kitl - Syrob - pro zdravé domácí limonády, jsou vyrobeny z čerstvých bylin v BIO kvalitě. Mají vynikající chuť, jsou vhodné pro přípravu domácích osvěžujících limonád. Jsou velmi husté a vydatné, proto jej můžete ředit čistou i perlivou vodou v poměru 1 : 10. hotový nápoj můžete zdobit dle vlastní chuti a nálady - doporučujeme plátek citronunebo lístek svěží máty. V zimních měsících je mlžeme také zalít horkou vodou nebo jimi osaldit taplý čaj.
Novinka!
Kitl Syrob Růžový květ 500 ml
Vynikající osvěžující sirup vyrobený za použití celosvětově unikátní české technologie přírodní konzervace pomocí silic z růžových lístků. Bez konzervantů. Krásně voní a díky jedinečnému složení je dosaženo plné a intenzivní chuti.
Kitl Syrob Růžový květ je vhodný k přípravě domácích osvěžujících limonád a k ochucení alkoholických i nealkoholických nápojů a koktejlů. Recepty najdete na tomto odkazu zde po srolování dolů.
Popis
Květiny a speciálně růže dokáží potěšit snad každou ženu. Jsou nazývány královnami květin. Ale věděli jste že existuje růže, kterou můžete i pít? Zkuste své partnerce či partnerovi připravit nápoj s růžovým sirupem. Recepty na jedinečné koktejly, nápoje a domácí limonády z růžového sirupu Kitl najdete v sekci Recepty.
Při výrobě růžového sirupu Kitl byla použita nová technologie konzervace tzv. Pavelace, vyvinutá českými vědci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha pod vedením doc. Ing. R. Pavely, Ph.D., držitelem České hlavy.
Růžový květ
Růže mají historii starou jako lidstvo samo. Jsou královnami květin. Podle antických bájí první růže vyrostly z krve bohyně Afrodity, když oplakávala umírajícího Adónise. Růže bývala symbolem pomíjivosti života i války, objevila se na erbech šlechticů, kteří ji s oblibou pěstovali. Dnes je růže především květem lásky, půvabu, mládí, radosti či ženskosti. Darování růží znamená v květomluvě vyznání lásky či přátelství. Červená růže značí lásku a vášeň, bílá je symbolem nevinnosti a věrnosti, růžová romantické něžné lásky. Růže se už v dávném orientu se těšila oblibě pro své silice, tzv. éterické oleje. Okvětní plátky růží jsou jedlé a od nepaměti se používají v kuchyni, kosmetice i lidovém léčitelství.
Dávkování: Pro přípravu domácích limonád řeďte nejlépe s kvalitní vodou v poměru 1:10.
Složení: cukr, zázvorová šťáva* (Zingiber officinale L.), hroznový koncentrát, extrakt z květu růže stolisté (Rosa centifolia L. 1%), regulátor kyselosti: kyselina citronová, koncentrát mrkve a ibišku, silice z květů růže damašské (Rosa damascena Mill.).
*z ekologického zemědělství
Skladujte v suchu a temnu. Rostlinné výtažky mohou sedimentovat, případný zákal nebo pěna nejsou na závadu a podtrhují přírodní charakter produktu. Před upotřebením protřepejte. Po otevření uchovejte v chladu a spotřebujte do 14 dní. Baleno v ochranné atmosféře.
Výživové údaje ve 100 ml: energetická hodnota 1497 kJ / 356 kcal; tuky < 0,5 g - z toho nasycené mastné kyseliny < 0,1 g, sacharidy 88 g - z toho cukry 88 g, bílkoviny < 0,5 g, sůl < 0,01 g.
O černém bezu...
„Kde v domě bezový a lipový květ, heřmánek a hadí koření, tam není bolesti, tam není mření.“
Bez černý, v místním nářečí černobejlí, bezinky, psí bez, smradlavý bez, smradinky či kozičky, patřil mezi nejoblíbenější a nejznámější léčivé rostliny. Ačkoliv nevyniká krásou či vůní, požíval mezi lidmi velké vážnosti a byla mu připisována kouzelná moc. Ve vesnickém prostředí byl nazýván selskou lékárnou.
Od středověku byl opředen celou řadou pověr, podle kterých v něm sídlili duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Nošení bezinek při sobě chránilo před zlem a negativními silami všeho druhu. Svatebčanům černý bez přinášel štěstí. Těhotné ženy měly líbat bezový keř, aby zajistily děťátku šťastnou budoucnost. Bezinka položená vedle polštáře přinášela klidný spánek. Křížek z bezového dřeva se dával do rakve zemřelým, bezovou hůlkou se brala míra na rakev. Černý bez také chránil před ohněm, nemocemi a zlými kouzly. Pokud někdo porazil černý bez, aniž by zasadil nový, čekala ho velká smůla.
Plody bezu se používaly k tišení bolesti nervového původu. Pomáhaly při zánětech nervů, na snížení krevního tlaku, v syrovém stavu se používaly jako slabý projímavý prostředek. Mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu. Květy bezu se nakládaly do octa, medu a cukru k výrobě ochucených a léčivých sladidel a sirupů. Sirup se užíval jako lék při žaludečních, nervových a revmatických bolestech.
Text je z knihy Vladimíry Jakouběové „Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku“, jejíž vydání firma Kitl sponzorsky podpořila.
ZAJÍMAVOST O CITRONECH...
Citrony znali již obyvatelé Mezopotámie. Přibližně v 7. století našeho letopočtu se rozšířily do Persie a Egypta, nicméně arabský svět je využíval hlavně coby okrasnou rostlinu. Do Evropy se citron ve větší míře dostal v průběhu křižáckých válek, v centru pozornosti se pak ocitl v 18. století. Během sedmileté války totiž přišla Británie o většinu námořníků nikoliv v boji, ale kvůli kurdějím. Skotský lékař James Lind tehdy na nemocných provedl první klinické zkoušky v dějinách. Jejich vítězem se stal právě citron. Postupně se zjistilo, že vybaví-li Británie loďstvo citrusovou šťávou, zabrání ohromným ztrátám na životech. Cenu zdraví jednoho muže tehdy vyčíslili na 50 citronů.
NĚCO O ČERNÉM RYBÍZU...
Plody černého rybízu (Ribes nigrum L.) obsahují velké množství přírodních rostlinných antioxidantů a také vitamínu C. Právě pro jeho vysoký obsah byl během druhé světové války ve Velké Británii zdarma rozdáván černorybízový sirup dětem mladším dvou let. Čerstvé plody mohou být užívány syrové, ale slouží i k výrobě celé řady sladkých nebo kyselých nápojů a jídel.
CO JSTE O GRAPFRUITECH MOŽNÁ NESLYŠELI...
Grapefruit, zkráceně také grep, byl objeven v polovině 18. století na karibském ostrově Barbados. Jde o křízence sladkého jamajského pomeranče a indonéského pomela, který vznikl pravděpodobně náhodně. Nejprve se pěstoval jako okrasná rostlina. Až po sto letech začal být populární i pro svoji chuť a rozšířil se do jižní části Spojených států, kde se dodnes produkuje ve velkém. Jméno dostal podle hroznového vína (anglicky grapes), protože podobně jako ono, roste ve shlucích.
Velice populární je grep na americém kontinentu. Barmani dokáží s pomocí grepového džusu či sirupu vykouzlit mnoho osvěžujících koktejlů, například Grapefruit Mimosa nebo Rio Star Grapefruit. Své místo si našel i v kuchyni. Na Kostarice z něj vyrábějí cukrovinky (ovšem nejdříve zbaví grep vařením typické hořkosti). Populární je i plněný grapefruit, a to nejen na sladko, ale i slaný například s rukolou a fenyklem. Grepový salát s avokádem, nebo tuňákem a mojnézou lze podávat i jako hlavní chod.
CO JSTE O JAHODÁCH MOŽNÁ NEVĚDĚLI...
Na červených plodech jahod si pochutnávali lidé už ve starověkém Římě. Jahodník velkoplodý, který se pěstuje dodnes, vyšlechtil již v roce 1766 zahradník na dvoře Ludvíka XV. U nás se začaly více pěstovat v 19. století v oblasti Neveklovska. Jahody byly dříve označovány za královské ovoce či ovoce lásky. Ceněné jsou zejména pro své aroma, barvu a šťavnatost.
Co o malinách možná nevíte....
Jak už botanický název "Ostružiník maliník" napovídá, malina je blízká příbuzná ostružin. Archeologové prokázali, že si na nich pochutnávali už obyvatelé jeskyní ve strarší době kamenné. Podle Řeckých bájí ale byly tyto plody vždy bílé. Než se o trn píchla Ida, chůva boha Dia, a obarvila svojí krví bobule na červeno. I to může vysvětlovat odborný název maliníku "Rubus Idaeus", neboli Idino ostružiní. Velkým fanouškem malin byl George Washington, který na plantáži Mount Vernon pěstoval přinejmenším 40 různých odrůd.
Povídání o mátě...
Existuje mnoho kultivarů máty, rozlišujeme jich až několik desítek. Najít lze některé z nich volně v přírodě, máta je ale oblíbenou rostlinou pro pěstování na záhonech nebo v truhlících či květináčích. Asi nejznámější mátou je máta peprná – slavný peppermint. Vznikla začátkem 17. století v Anglii, divokým zkřížením máty klasnaté a máty vodní.
Máta je jednou z nejstarších léčivých bylin. Její listy obsahují až 2,5 % silic, s hlavní účinnou látkou karvonem. Máta povzbuzuje činnost střev, žaludku a žlučníku, používá se při nechutenství. Tlumí a odstraňuje křeče, zvláště v trávicím traktu. Zmírňuje nadýmání, působí dezinfekčně a povzbuzuje vylučování trávících šťáv, především žluče.
Zajímavosti o okurce...
Okurka je původně tropická rostlina pocházející z Asie. Před více než 4 tisíci lety ji začali pěstovat Indové, od nichž se pak díky starým Řekům a Římanům rozšířila do Evropy. A byla tak populární, že císař Tiberius ji vyžadoval na stole každý den, a to i v zimě. Okurky měly tehdy své místo i v léčitelství. Slavný filosof a spisovatel Plinius Starší zanechal na čtyřicet osvědčených receptů. Staří Římané věřili, že okurka ochrání před kousnutí škorpionem nebo zaplaší myši. Ženy, jež chtěly otěhotnět, ji nosily zavěšenou u pasu. V současné době je okurka nedílnou součástí většiny světových kuchyní. Recepty jsou rozmanité, od sladkého okurkového koláče až po výtečnou domácí limonádu.
JAK SE ROZŠÍŘILY DO SVĚTA POMERANČE A ODKUD...
Naprostá většina citrusů, které se na světě sklidí, jsou pomeranče. Nejde ale o původně divoké ovoce, nýbrž výsledek křížení mandarinky a pomela. Jako první zmínili pomeranč staří Číňané ve 4. století. O jeho rozšíření do Evropy se zasloužili Maurové, kteří jej přivezli na území Španělska. V 10. století se za pomoci složitých zavlažovacích systémů začal pomeranč pěstovat ve velkém. Rozmachu se dočkal spolu s rozšířením zámořských plaveb. Námořníci trpící nedostatkem vitamínů jej brali na palubu a zasloužili se tak o jeho rychlé rozšíření i na americký kontinent. Evropští šlechtici budovali při svých sídlech oranžerie jako výraz přepychu. Nejznámější je Oranžerie Ludvíka XIV. ve Versailles.
Odkud pochází zázvor, který zpracováváme...
Zázvor z několika posledních šarží jsme dovezli z Peru. Tento peruánský BIO zázvor je sice menší než běžně dostupný asijský zázvor, ale má sytější barvu a výraznější aroma. Díky tomu má náš Zázvorový Syrob svojí typickou chuť.